Proč zaoblené tvary působí klidněji
Lidé v řadě studií vybírají zaoblené tvary častěji. Proč, to je otevřené: hrozba, nebo příjemnost samotných křivek? Přehled studií od roku 2006 a co z nich plyne pro design.
Když jsem navrhoval identitu pro LAAVE, značku dánského designového nábytku, zaoblené rohy se v ní objevily všude, od symbolu po ikony. Chtěl jsem vědět, jestli za tím, že lidé mají radši oblé tvary, stojí něco víc než dojem. Prošel jsem proto výzkum, který se tomu věnuje už zhruba dvacet let. Obraz, který z něj vychází, je zajímavější než heslo „ostré je hrozba“.
Hlavní zjištění
Lidé v řadě experimentů vybírají zaoblené tvary častěji než ostré. Efekt je stabilní, ale ne absolutní.
Proč tomu tak je, zůstává otevřené. První vysvětlení říká, že ostré hrany podvědomě signalizují hrozbu. Novější studie ho nepotvrdila a ukázala, že křivky jsou lidem příjemné samy o sobě.
Efekt závisí na kontextu: na tom, co předmět znamená, kdo se dívá a co přesně se měří. Pro design z toho plyne, že zaoblení je silný nástroj pro klid a dotek, ale není to univerzální pravidlo.
Co říká výzkum
Preference pro křivky se zkoumala jen sporadicky. Autoři přehledové studie z roku 2016 píšou, že předmětem systematického výzkumu se stala teprve v poslední dekádě: „only during the last decade has it been the object of systematic research“ (Gómez-Puerto, Munar a Nadal). Níže jsou studie, které pro design dávají největší smysl, seřazené podle roku.
Časová osa studií o preferenci zaoblených tvarů a to, jak se k hlavní myšlence staví.
2006: lidé vybírají zaoblené
Moshe Bar a Maital Neta ukazovali účastníkům 140 dvojic předmětů a 140 dvojic bezvýznamných vzorů. Jeden člen dvojice měl ostré obrysy, druhý zaoblené. Každý obrázek byl vidět jen 84 milisekund a lidé měli instinktivně rozhodnout, jestli se jim líbí, nebo ne. Zaoblené varianty vybírali častěji. Autoři navrhli, že ostré přechody v obrysu mohou podvědomě sloužit jako signál potenciální hrozby (Bar a Neta, 2006).
2007: mozek reaguje na ostré hrany
O rok později stejní autoři zopakovali myšlenku s funkční magnetickou rezonancí. Při pohledu na běžné předměty s ostrými rohy se víc aktivovala amygdala, oblast spojená se zpracováním strachu, než u stejných předmětů se zaoblenými rohy. Behaviorální data podle autorů poskytla zatím jen předběžnou podporu spojení mezi ostrostí a vnímanou hrozbou (Bar a Neta, 2007).
Novější studie z roku 2023 měřila vnímanou hrozbu přímo. Čím ostřejší úhel, tím větší hrozba, a lidé, kteří se ostrých předmětů bojí víc, hodnotili hrozbu výš.
2011: záleží, o jaký předmět jde
Helmut Leder, Pablo Tinio a Moshe Bar přidali emoční význam. Použili předměty pozitivní (dort, čokoláda) i negativní (had, bomba). Zaoblené verze lidé preferovali jen u neutrálních a pozitivních předmětů. U negativních se rozdíl neprojevil. Autoři to vykládají tak, že význam předmětu má přednost před jeho obrysem (Leder a spol., 2011).
2012: nábytek a interiér
Pro mě nejbližší studii udělaly Sibel Dazkir a Marilyn Read. Více než sto studentů hodnotilo čtyři virtuální interiéry v šedé škále, aby barva a textura výsledek nezkreslily. Ve dvou místnostech byl zaoblený nábytek, ve dvou hranatý, ve stejném uspořádání. Místnosti se zaobleným nábytkem hodnotili lidé výš v potěšení i v ochotě do nich vstoupit a uváděli v nich víc uvolnění a radosti. Zajímavý detail: všechny místnosti označili za nudné kvůli jejich jednoduchosti. Autoři sami výsledky nazývají předběžnými a doporučují je ověřit ve skutečných prostorech a s vlivem barev a vzorů (Dazkir a Read, 2012; shrnutí v BPS Research Digest).
2013: architektura a mozek
Tým kolem Oshina Vartaniana to ověřil na prostorech. V experimentu s funkční magnetickou rezonancí lidé hodnotili, zda jsou místnosti krásné, a rozhodovali, jestli by do nich vstoupili. Křivočaré prostory označovali za krásné častěji. Při hodnocení krásy se aktivovala přední cingulární kůra, oblast spojená s odměnou a emoční významností, a vnímaná příjemnost vysvětlila skoro 60 % rozptylu v hodnocení krásy. Rozhodnutí vstoupit do prostoru ale tvar obrysu neovlivnil (Vartanian a spol., 2013).
2016: zpochybnění hrozby
Marco Bertamini s kolegy se zeptali, jestli lidé opravdu mají rádi křivky, nebo spíš nemají rádi ostré úhly. Ve čtyřech experimentech otestovali i vysvětlení hrozbou a to se nepotvrdilo. Křivky lidé preferovali víc než ostré i rovné linie a implicitní test přiblížení a vyhýbání ukázal jen přiblížení ke křivkám, ne vyhýbání se ostrým tvarům. Autoři z toho vyvozují, že hrozba nevysvětluje efekt celý a že křivky jsou samy o sobě vizuálně příjemné (Bertamini a spol., 2016).
2017: každý vidí trochu jinak
Katherine Cotter a spol. sledovali, kdo křivky preferuje víc. Lidé obecně vybírali křivé tvary častěji a každý byl sám k sobě konzistentní. U nepravidelných mnohoúhelníků se křivky víc líbily lidem s větší uměleckou zkušeností a větší otevřeností k novým zkušenostem. U kruhů a šestiúhelníků tento vztah nebyl (Cotter a spol., 2017). Už dřív Paul Silvia a C. M. Barona kontrolovali symetrii, prototypičnost a vyváženost a lidé v obou experimentech i tak preferovali zaoblené podněty (Empirical Studies of the Arts, 2009).
Biologie, nebo kultura?
Přehledová studie z roku 2016 uvádí, že část výzkumu podporuje biologický základ preference a jiná část ji vysvětluje kulturou. Autoři zároveň upozorňují, že oboru chybí jednotný rámec a jasně definované pojmy, což zpomaluje pokrok (Gómez-Puerto a spol., 2016).
Dvě vysvětlení, která se nevylučují
Dnes tedy stojí vedle sebe dvě hypotézy. Podle první ostré hrany signalizují hrozbu. Podle druhé jsou křivky příjemné samy o sobě. Pro design z nich vychází stejná rada: zaoblené tvary se líbí víc. Liší se odpověď na otázku, proč. Poctivá odpověď zní, že víme, že to platí, ale nevíme přesně proč.
Dvě vysvětlení vedou ke stejnému chování. Liší se tím, co říkají o příčině.
Kdy efekt slábne
Studie dohromady ukazují tři situace, ve kterých se preference mění nebo mizí.
Kdy se preference pro zaoblené tvary projeví a kdy ne.
Význam předmětu: u negativních předmětů, jako je had nebo bomba, zaoblení nepomůže (Leder a spol., 2011).
Co se měří: líbivost a krása ano, rozhodnutí vstoupit do prostoru v architektonické studii ne (Vartanian a spol., 2013).
Kdo se dívá a na co: zkušenost s uměním a otevřenost hrají roli u nepravidelných tvarů, u kruhů a šestiúhelníků ne (Cotter a spol., 2017).
Co z toho plyne pro design
Kdy zaoblení pomáhá
Pomáhá tam, kde má první dojem znamenat klid, dotek a bezpečí, například u bydlení, nábytku nebo značek, které prodávají péči. Dazkir a Read to přímo ukázali na interiéru: zaoblený nábytek vedl k vyššímu potěšení a ochotě vstoupit do prostoru.
Kdy nechat ostré
Ostrost nese sdělení o přesnosti, rychlosti nebo technice. Pokud právě to chcete říct, hrana pomáhá. Je to moje úvaha, ne výsledek studie: u značek, kde jde o výkon, přesnost nebo sílu, může zaoblení sdělení oslabit.
Jak si to ověřit
Studie říkají, co lidé preferují v průměru. Ověřte to na svém publiku: ukažte dvě varianty na pár sekund a zeptejte se na pocit, ne jen na to, co se líbí. Vartanian a spol. ukázali, že líbivost a rozhodnutí jednat nemusí jít stejným směrem, proto sledujte i chování, například proklik nebo dokončení nákupu.
Orientační osa: kam v tomto spektru chcete, aby vaše značka stála.
Příklad: LAAVE
U LAAVE jsem kontrast využil záměrně. Značka prodává nábytek z masivních materiálů a řemeslo je jeho hlavní argument, proto potřebovala přesnost. Zároveň má působit klidně a domácky. Spojil jsem rovné linie a přesnou mřížku s jemně zaoblenými rohy. V brand platformě to shrnuje věta „Ostrost navenek, jemnost uvnitř“.
Dva páry protikladů, na kterých stojí vizuální jazyk LAAVE.
Přiznávám, že jsem tvar nevybíral podle jedné studie. Výzkum mi dal jazyk a jistotu, ne recept. Celý příběh identity najdete v případovce LAAVE.LAAVE
Tři zdroje, které stojí za zaoblenými rohy v identitě LAAVE.
Zdroje
Bar, M. a Neta, M. (2006). Humans prefer curved visual objects. Psychological Science, 17(8), 645 až 648.
Bar, M. a Neta, M. (2007). Visual elements of subjective preference modulate amygdala activation. Neuropsychologia.
Leder, H., Tinio, P. P. L. a Bar, M. (2011). Emotional valence modulates the preference for curved objects. Perception, 40(6), 649 až 655.
Dazkir, S. S. a Read, M. A. (2012). Furniture forms and their influence on our emotional responses toward interior environments. Environment and Behavior, 44, 722 až 732.
Vartanian, O. a spol. (2013). Impact of contour on aesthetic judgments and approach-avoidance decisions in architecture. PNAS, 110 (Suppl 2), 10446 až 10453.
Bertamini, M., Palumbo, L., Gheorghes, T. N. a Galatsidas, M. (2016). Do observers like curvature or do they dislike angularity? British Journal of Psychology, 107(1), 154 až 178.
Gómez-Puerto, G., Munar, E. a Nadal, M. (2016). Preference for curvature: a historical and conceptual framework. Frontiers in Human Neuroscience, 9, 712.
Cotter, K. N., Silvia, P. J., Bertamini, M., Palumbo, L. a Vartanian, O. (2017). Curve appeal: exploring individual differences in preference for curved versus angular objects. i-Perception, 8(2).
Silvia, P. J. a Barona, C. M. (2009). Do people prefer curved objects? Angularity, expertise, and aesthetic preference. Empirical Studies of the Arts, 27(1), 25 až 42.
Studie o vnímané hrozbě a ostrých úhlech z roku 2023: Psychological Research.
