Psychologie uživatele

Design a identita

Emoční mapa místo seznamu funkcí

Zadání e-shopu se obvykle píše jako seznam funkcí. Co o rozhodování a prožitku říká výzkum, a proč jsem u LAAVE začínal emocemi.

Zadání webu nebo e-shopu se skoro vždy píše jako seznam funkcí: filtrování, srovnání, wishlist, platba na fakturu. Seznam je pohodlný, dá se odškrtávat a každý ví, co znamená. U LAAVE jsem začal jinak, emoční mapou. Chtěl jsem vědět, jestli se to dá opřít o výzkum, nebo jestli je to jen moje preference.

Hlavní zjištění

Zážitek z produktu má víc vrstev než použitelnost. Odborná literatura popisuje vrstvu smyslovou, významovou a emoční. První dojem se tvoří velmi rychle a ovlivňuje, jak lidé hodnotí zbytek. Platí to ale pro vnímanou použitelnost, ne pro skutečnou.

Zajímavé je, proč zadání stejně končí u funkcí. Studie ukazují, že lidé při výběru a při zdůvodňování volí užitečnost, i když jim záleží na prožitku, protože prožitek se hůř obhajuje. Emoční mapa je způsob, jak o prožitku mluvit dřív, než se rozhodne o funkcích.

Tři vrstvy zážitku

Don Norman v knize Emotional Design (2004) rozlišuje tři úrovně zpracování: viscerální (automatická reakce na vzhled, dotek a zvuk), behaviorální (použití a funkce) a reflektivní (vědomé hodnocení, význam, vztah k sobě samému). Podle něj by dobrý návrh měl oslovit všechny tři.

Pieter Desmet a Paul Hekkert v práci Framework of Product Experience (2007) popisují skoro stejně členěný, ale ne totožný model: úroveň estetickou (jak produkt těší smysly), úroveň významovou (jaké vlastnosti mu připisujeme a co pro nás znamená) a úroveň emoční (emoce vyplývající z toho, jak produkt hodnotíme vzhledem k sobě).

Dvě řady po třech bodech: Norman rozlišuje úroveň

Dva modely, každý se třemi vrstvami zážitku. Trojice nejsou totéž.

Společný závěr: použitelnost je jen jedna vrstva. Seznam funkcí pokrývá hlavně ji.

Co se děje dřív, než člověk něco udělá

První dojem

Gitte Lindgaard a kolegové v roce 2006 zkoumali, jak rychle si lidé o webu udělají mínění. V článku Attention web designers: you have 50 milliseconds to make a good first impression! popisují tři studie, ve kterých účastníci hodnotili vizuální přitažlivost stránek zobrazených velmi krátce a jejich úsudek odpovídal hodnocení po delším prohlížení. Autoři z toho usuzují, že vizuální dojem vzniká v řádu desítek milisekund a že funguje jako halo efekt. V první studii byly stránky vidět 500 milisekund, v pozdější 50.

Krása a použitelnost

Noam Tractinsky a kolegové v roce 2000 v práci What is beautiful is usable testovali simulaci bankomatu. Vnímaná estetika silně souvisela s vnímanou použitelností před použitím i po něm. Po použití ovlivnila vnímanou použitelnost skutečná estetika systému, ale ne jeho skutečná použitelnost. Pozor na formulaci: studie se týká vnímané použitelnosti. Krása nezaručuje, že věc opravdu funguje.

Ví tělo dřív?

Často citovaná je studie Bechary, Damasia a kolegů z roku 1997 (Deciding advantageously before knowing the advantageous strategy). Účastníci hry s kartami začali volit výhodné balíčky dřív, než uměli říct proč, a jejich kůže reagovala na rizikové volby předem. Autoři z toho vyvodili, že nevědomé signály vedou chování před vědomým poznáním. Maia a McClelland (2004) ale ukázali, že účastníci o hře věděli víc, než původní dotazování odhalilo, a Bechara s kolegy jim odpověděli v roce 2005. Spor trvá. Beru to jako příklad, že vztah emoce a rozhodování je zajímavý, ale ne uzavřený.

Proč zadání končí u funkcí

Marc Hassenzahl rozlišuje pragmatické vlastnosti produktu (užitečnost, použitelnost) a hedonické (stimulace, identifikace, vyvolávání vzpomínek a pocitů). Model uvedl v kapitole z roku 2003 a podle něj vychází dotazník AttrakDiff. Pragmatická kvalita podporuje cíle typu „dělat“, hedonická cíle typu „být“.

Sarah Diefenbachová a Hassenzahl se v roce 2011 zeptali, proč lidé hedonické vlastnosti v rozhodování podceňují. Ve studii The dilemma of the hedonic: appreciated, but hard to justify navrhují vysvětlení, že při volbě lidé zvažují, zda si vlastnost mohou obhájit, a užitečnost se obhajuje snadno. Člověk tak může vybrat užitečnější produkt, i když ho víc těší ten druhý. Dřívější práce stejných autorů z roku 2009 podobně ukázala, že účastníci preferovali atraktivnější produkt, ale svou volbu zdůvodňovali domnělými výhodami použitelnosti.

Při výběru a obhajobě převažuje užitečnost a proži

Dilema hedonického: prožitek lidé oceňují, ale hůř ho obhájí.

Moje úvaha, ne tvrzení studie: zadání se píše jako seznam funkcí i proto, že funkce se dají obhájit před kýmkoli, kdo bude zadání schvalovat. Emoce se obhajují hůř, a tak v zadání chybí.

Co s emocemi dělá produkt a značka

Kano: co překvapí a co se čeká

Noriaki Kano s kolegy v roce 1984 popsali, že vlastnosti produktu mají různý vliv na spokojenost. Základní vlastnosti lidé považují za samozřejmé: když chybí, zlobí se, když jsou, nic navíc necítí. U výkonových vlastností roste spokojenost s tím, jak jsou kvalitní. Potěšující vlastnosti nikdo neočekává a spokojenost zvyšují hodně. Kano později popsal, že se kategorie posouvají: dnešní potěšení je zítřejší samozřejmost (přehled modelu).

Graf Kanova modelu: křivka základu stoupá k neutrá

Kanův model: tři druhy vlastností a jejich vliv na spokojenost.

Model má kritiky, hlavně u metodiky: otázky v dotazníku se často upravují a klasifikace závisí na segmentu (viz kritický text v časopise Quirk’s). Vlastnosti se tedy musí klasifikovat průzkumem u skutečných zákazníků, ne odhadem.

Emoční vazba na značku

Matthew Thomson, Deborah MacInnis a C. Whan Park v roce 2005 vytvořili škálu pro měření síly emočního pouta ke značce (The Ties That Bind). Škála se odlišuje od spokojenosti, zapojení a postoje ke značce. Má patnáct položek a tři složky: náklonnost, vášeň a spojení.

Jak emoční mapu postavit

Následující postup je moje metoda, kterou jsem poskládal z výše uvedených zdrojů. Není výsledkem jedné studie.

Podklady: co lidé říkají, myslí, dělají a cítí

Vstupem může být empatická mapa. Rachel Krause a Sarah Gibbons z Nielsen Norman Group ji popisují jako čtyři kvadranty: říká, myslí, dělá a cítí (Empathy Mapping: The First Step in Design Thinking). Doporučují ji používat od začátku návrhu. Nejlepší je plnit ji z rozhovorů, ne z domněnek týmu.

Tři otázky

Z podkladů odvozuji tři otázky: co má člověk cítit, co nemá cítit a co z toho plyne pro návrh. Druhá otázka je stejně důležitá jako první, protože omezuje, co do návrhu nepatří.

Tři otázky emoční mapy pod sebou: co má člověk cít

Tři otázky, na kterých stojí moje emoční mapa. Je to metoda, ne výsledek studie.

Příklad: LAAVE

U LAAVE vyšla z workshopu a zadání emoční mapa. Značka prodává smyslový zážitek: zvuk dvířek, vůni dřeva, dotek. Její tón je tichý a nikdy hlučný, bez pocitu viny nebo ztráty. Mapa má podobu párů, o čem značka není a o čem je.

Tři páry: vina a vděčnost, konec a pokračování, tí

Emoční mapa LAAVE: o čem značka není a o čem je.

Stejným způsobem jsme popsali tři segmenty zákazníků: lidi ve věku 40 až 65 let, kterým jde o jistotu výběru, lidi ve věku 30 až 40 let, kteří hledají vyjádření vlastní identity, a interiérové architekty, kterým záleží na spolehlivosti.

Tři segmenty zákazníků a jejich hlavní emoční potř

Tři segmenty a to, co každý z nich od značky potřebuje cítit.

Odtud se odvíjel tón textů, pozice vůči konkurenci i sortiment. Celý příběh je v případovce LAAVE.

Kde to přestává platit

Emoce nejde nařídit

Návrh může vytvořit podmínky pro pocit, ale nemůže ho zaručit. Podle Desmeta a Hekkerta je zážitek osobní a závisí na tom, jak člověk produkt hodnotí vzhledem k sobě.

Emoční mapa je hypotéza

Co lidé cítit mají, je rozhodnutí týmu a klienta. Zda to tak cítí i oni, se dá ověřit jen u nich, třeba krátkým testem se dvěma variantami a otázkou na pocit.

Krása nenahradí funkci

Tractinského studie se týká vnímané použitelnosti. Atraktivní návrh může zlepšit první dojem a vnímanou použitelnost, ale tím věc skutečně použitelnější neudělá.

Některé opory jsou sporné

Výzkum nevědomých signálů před rozhodnutím je kritizovaný. Kanův model potřebuje vlastní průzkum. Proto beru emoční mapu jako nástroj k diskusi a rozhodování, ne jako vědecký důkaz.

Poznámka ke zdrojům

Zdroje jsem ověřoval v primárních textech k 10. 10. 2026. Výjimka je práce Lindgaard a kol.: z ní mám abstrakt a popis metody, ne celý text, proto neuvádím počty účastníků ani samostatný test halo efektu. Studie Tractinského se týká 132 studentů a simulovaného bankomatu, výsledky tedy nelze bez dalšího přenášet na jiné produkty.

Zdroje

Bechara, A., Damasio, H., Tranel, D. a Damasio, A. R. (1997). Deciding advantageously before knowing the advantageous strategy. Science, 275(5304), 1293 až 1295.

Bechara, A. a spol. (2005). Reply to Maia and McClelland. Trends in Cognitive Sciences.

Desmet, P. M. A. a Hekkert, P. (2007). Framework of product experience. International Journal of Design, 1(1), 57 až 66.

Diefenbach, S. a Hassenzahl, M. (2011). The dilemma of the hedonic: appreciated, but hard to justify. Interacting with Computers, 23(5), 461 až 472.

Hassenzahl, M. (2003). The thing and I: understanding the relationship between user and product. In Blythe, M. a spol. (ed.), Funology. Kluwer. Zdroj pro mě: disertace S. Diefenbachové.

Kano, N., Seraku, N., Takahashi, F. a Tsuji, S. (1984). Attractive quality and must-be quality. Journal of the Japanese Society for Quality Control, 14(2), 147 až 156. Přehled: Kano model. Kritika metodiky: Quirk’s.

Krause, R. a Gibbons, S. Empathy Mapping: The First Step in Design Thinking. Nielsen Norman Group.

Lindgaard, G., Fernandes, G., Dudek, C. a Brown, J. (2006). Attention web designers: you have 50 milliseconds to make a good first impression! Behaviour & Information Technology, 25, 115 až 126.

Maia, T. V. a McClelland, J. L. (2004). A reexamination of the evidence for the somatic marker hypothesis. PNAS.

Norman, D. A. (2004). Emotional Design: Why We Love (or Hate) Everyday Things. Basic Books (odkaz vede na popis knihy).

Thomson, M., MacInnis, D. J. a Park, C. W. (2005). The ties that bind: measuring the strength of consumers’ emotional attachments to brands. Journal of Consumer Psychology, 15(1), 77 až 91.

Tractinsky, N., Katz, A. S. a Ikar, D. (2000). What is beautiful is usable. Interacting with Computers, 13(2), 127 až 145.

Související články

Checklist zdarma

Odpovídá tvůj web na otázky zákazníků?

Pošlu ti checklist zdarma. Ve 20 bodech projdeš svůj web (služby, e-shop nebo organizace) a uvidíš, na které otázky zákazníků odpovídá a na které ne. K tomu data z výzkumů a rozdíly podle oboru.

Checklist zdarma

Odpovídá tvůj web na otázky zákazníků?

Pošlu ti checklist zdarma. Ve 20 bodech projdeš svůj web (služby, e-shop nebo organizace) a uvidíš, na které otázky zákazníků odpovídá a na které ne. K tomu data z výzkumů a rozdíly podle oboru.

©

2026

—

Lukas.Tehnik

©

2026

—

Lukas.Tehnik